GTA Liberty city stories
Na PSP se konečně dostala klasická „velká“ hra, která posouvá hraní na handheldu o generaci dál. Nebýt problémů s ovládáním a misí, které až příliš připomínají původní GTA3, bylo by výsledné hodnocení někde kolem devadesátky.
Představte si, že jste přijeli do města, ve kterém jste poslední čtyři roky nebyli. Chvíli tápete po neznámých ulicích, ale pak se vám v hlavě pomalu rozsvítí a vy si začnete vzpomínat, že tady v té hospodě mají dobré pivo, o kus dál zase koupíte skvělé křupavé rohlíky a když se náhodou dostanete do zácpy, vaše staré známé zkratky bezpečně fungují. A jestli jste někdy hráli GTA3, budete se přesně tak s cítit po pár minutách hraní GTA: Liberty City Stories ve verzi pro handheld Sony PSP.
Stačí vyslovit jména Portland, Staunton Island, nebo Shoreside Vale a hned se vám vybaví divoké honičky skrze čínskou čtvrť, vila mafiánského bosse na útesu kousek od save pointu, nebo třeba policejní „hvězdičky“ dovedně schované v parcích a průjezdech. Ostatně celá tahle hra působí trochu jako takové malé handheldové deja vu...
Toni Cipriani se dostal do průšvihu. Do opravdového průšvihu. Aby se zalíbil ambicióznímu mafiánovi s poetickým jménem Salvatore Leone, zavraždil jiného mafiána. Kupodivu poté neskončil s betonovými fuseklemi u šestého mola v portlandském přístavu, ale musel na chvíli zmizet z města. Jenže to byla historie. Nyní se píše rok 1998 a náš milý Toni se vrací zpět do Liberty City, aby Salvatoremu dokázal, že má na to stát se plnohodnotným členem rodiny. Jenže cesta na výsluní nebude ani zdaleka jednoduchá – lemují ji stovky mrtvol, desítky zničených aut, pár sestřelených helikoptér a hlavně nekonečné kilometry naježděné po třech ostrovech Liberty City.
Pokud nepatříte k šílencům, kteří musejí vysbírat všech sto schovaných balíčků nebo zlatokopům hledajícím skryté minihry, strávíte většinu času tradičním ježděním po městě a plněním úkolů. Je jich tu několik desítek – od těch nejjednodušších typu „postřílej všechny členy triád“, nebo „vyber peníze od prostitutek“, přes složitější jako třeba atentát na starostu (který po špidlovsku běhá v teplákovce parkem), až po naprosté šílenosti, které svojí obtížností daleko přestřelily únosnou míru.
Jistě, tu a tam se dá nějaký zákys tolerovat, ale abych trávil týden času prcháním před bandou pošuků s motorovkami, to už je trochu silné kafe. Pořád tu ale bylo NĚCO, co mě nutilo zkoušet tu misi dál a dál, dokud jsem jí nesplnil. Dejte si na tuhle mršku pozor, zvlášť pokud musíte chodit do práce a vaše domácí povinnosti nekončí u umytého nádobí a vyneseného koše. Návyková hratelnost LCS se vám může těžce prodražit...
Jak z toho všeho ven? Jednoduše – očesanému ovládání se musíte přizpůsobit. Jestli neumíte střílet z auta do stran, vezměte si motorku, ze které se střílí rovně před sebe. Jestli vám dělá problém rychlá otočka o sto osmdesát stupňů, snažte se mít všechny nepřátele na jedné straně a přepínejte mezi nimi autoaimem. A jestli nevíte, jak u tanku rychle zvednout hlaveň, abyste sestřelili vrtulník, zkuste najet na nějaký kopec nebo rampu, kterých je všude dost.
Samozřejmostí jsou i různé minihry, na které můžete narazit doslova na každém kroku. Kromě klasického taxikaření, chytání zločinců, jízdy s ambulancí nebo třeba sbírání odpadků s popelářským autem vás občas překvapí i jiné věci. Například když v čínské čtvrti chcete ukradnout zaparkovanou dodávku, spustí se speciální úkol, kdy musíte s autíčkem na dálkové ovládání napěchovaným výbušninou zmasakrovat co nejvíc členů triád. Kdo splní příběhové závody, může čas od času narazit na telefonní budku, kde se dozví místo konání další zběsilé jízdy městem (osobně doporučuji místo aut motorky, je s nimi mnohem větší zábava). A samozřejmě tu jsou i různé alternativní způsoby vydělávání peněz, jako kradení aut a jejich následný prodej za cenu šrotu na vrakovišti.
Technická úroveň grafiky je mnohem lepší než u původního GTA3 a o tak krásných odrazech od naleštěné kapoty se může zdát i San Andreas. V konkurenci ostatních PSP her si grafika LCS také nevede špatně – takový Wipeout nebo Ridge Racer sice vypadají na pohled o trochu lépe, ale ukazují jenom bezprostřední okolí tratí. Dostat celé Liberty City na UMD a rozhýbat ho v takové kvalitně s ohledem na čtyřhodinovou výdrž baterií je malý technologický zázrak.
Schválně jsem se snažil vyrobit co největší mumraj, abych otestoval, zda se framerate v náročnějších scénách nezpomalí pod rozumnou mez a zjistil jsem něco zajímavého – engine bez problémů zvládá vykreslovat i hodně vzdálené objekty, nedělají mu problém desítky aut na jednom místě, ale čas od času má problém se speciálními efekty a částicemi. Nejvíc je to vidět v misi s hořícím skladem, ve kterém probíhala přestřelka s triádami – tam byla „cukatura“ opravdu dost nepříjemná a bylo potřeba naplánovat si cestu tak, aby bylo ve výhledu ohně co možná nejméně. Ale pořád je řeč o jedné misi z přibližně stovky, rozhodně nejde o problém, na který byste narazili na každém kroku.
Naneštěstí je LCS potřeba hodnotit i ve světle předchozích dílů GTAček, které dostávaly v časopisech maximální hodnocení. Tady už LCS trochu pokulhává, hlavně co se náplně misí a ovládání týče. Pocit, že už jste něco podobného před pár lety hráli, a že ten panák nedělá to, co by dělat měl, sráží hodnocení o pěkný kousek dolů.