True Crime Streets of LA
Kopie Grand Theft Auto, Matrixu a dalších her. Má štěstí, že se objevila v době herního sucha, protože v opačném případě by nejspíš na PC neměla moc velkou šanci na úspěch. Škoda, že kvalitní příběh a pár dobrých nápadů sráží technické nedostatky.
V době herního sucha mají šanci na úspěch i méně dobré hry, které by v hlavní sezóně bez povšimnutí rychle zapadly do propadliště dějin. Titulem přesně vystihujícím toto pravidlo je True Crime: Streets of L.A od Luxofluxu a Activision. Je to akční hra, která se více, než bylo zdrávo, inspirovala úspěšnou sérií Grand Theft Auto a nejen jí. Hra nejprve vloni na podzim vyšla pro konzole a nyní existuje také ve verzi pro PC.
True Crime naštěstí není jen kopií vykrádající populární koncept série GTA, ale přináší i několik zpestřujících prvků navíc. Kromě ježdění a pobíhání po ulicích Los Angeles tu jsou ještě mise odehrávající se čistě uvnitř budov. Některé musíte projít ve stylu stealth akcí, v jiných je třeba se prostřílet skrz nepřátele ala Max Payne a nakonec tu jsou kung-fu boje jako vystřižené ze starých bojovek. Zní to dobře, že? Bohužel, ve skutečnosti to zase tak skvělé není. Autoři se snažili do hry zahrnout co nejvíce prvků a trochu mi připadá, že si ukrojili příliš velké sousto, ale začněme pěkně od začátku.
Ve hře se ujímáte role policisty Nicka Kanga, který je členem elitní policejní jednotky LAPD, což je první výrazná změna oproti GTA, kde jste stáli na opačné straně zákona. Ve výsledku je to ale úplně jedno. Klidně můžete autem přejíždět chodce a nikoho to moc nezajímá. Jediným efektem je to, že se z vás stává policista se špatnou pověstí nebo řadový pěšák, což ovlivní průběh a další vývoj příběhu. Pověst si naopak lze vylepšit zatýkáním zločinců, tedy myslím zatýkáním, které dotyčný přežije. Protože průstřel hlavy podezřelého vám moc popularity nepřidá, spíš naopak. Jako každý správný policista má i Nick ve svém autě majáček. Ten sice efektivně vypadá, ale to je tak vše. Po jeho zapnutí se vám stejně okolní auta nevyhýbají a skoro bych řekl, že se ještě více pletou.
Pro zpestření v True Crime lze řešit i obyčejné zločiny, které nijak nesouvisí s hlavní dějovou linií. Nick má několik způsobů, jak zločince zneškodnit. Nejjednodušší je napřed střílet a teprve potom se ptát. Opačná možnost je varovným výstřelem delikventa vystrašit a poté ho spoutat a zatknout. Je jen na vás, který způsob si zvolíte. Do náplně policejní práce patří samozřejmě také honičky v rušných ulicích. I tuto zábavu si zde užijete, samozřejmě náležitě okořeněnou zběsilým střílením z okénka vozu, nejlépe do pneumatik automobilu zločince. Leč veškerá zábava stojí a padá na ovládání a vlastnostech herního enginu a v případě True Crime zábava spíše padá, než aby stála.
Ovládání sice lze přenastavit, ale rozhodně ne k úplné dokonalosti. S možností nastavit si pro jednu akci dvě různé klávesy se rovnou rozlučte. Stejně tak se rozlučte i s tím, že by šlo nastavit ovládání střelby odlišně v závislosti na tom, jestli řídíte auto nebo běžíte po svých v third-person pohledu kamery. Tento nedostatek je nejvíce cítit právě při pronásledování v autě, protože hned zjistíte, že dvě ruce jsou zoufale málo.
Celkově hra nabízí něco málo přes deset levelů, přičemž každý se dělí na několik misí. Trochu smutný je fakt, že některé mise zvládnete za pár minutek. Naopak kladně na mě působí možnost misi nedokončit a přesto pokračovat dále v příběhu. Místo nepodařené mise stačí vyřešit několik pouličních zločinů a můžete vesele pokračovat dál. Naopak za úspěšné dokončení levelu je zde možnost vylepšit si například auto nebo se naučit nějaký nový bojový chvat v tréninkových centrech.
Naneštěstí autoři byli asi nepoučitelní a do hry přidali i mnoho dalších rozličných prvků, nejspíš proto, aby si každý potencionální kupec přišel na své. Mise se pravidelně střídají, chvíli se proháníte po městě, chvíli zase uvnitř budov. Akční části těchto misí ještě jakž takž ujdou. Nickův revolver má nekonečné množství nábojů (zaměřuje nepřátele automaticky / kurzorem myši) a jako bonus lze sebrat i zbraně padlých. Není jich mnoho, ale i tak si zastřílíte třeba z AK-47, kuše nebo bazuky, které mimochodem v konzolové verzi hry nebyly, stejně jako 32 rockových skladeb a bonusové skiny z Vampire: Bloodlines či Tonyho Hawka.
Kromě občas divně se chovající kamery trpí True Crime i jinými nedostatky. Samotný herní engine nepatří rozhodně k dnešní špičce a je velmi limitován svojí konzolovou minulostí. Je trochu zvláštní, že svým autem bez potíží srazíte semafor nebo vzrostlý strom. Ještě zvláštnější ale je v tomto světle skutečnost, že živý plot nebo některé malé stromky vás zastaví se spolehlivostí betonové zdi. Samotné poškozování aut je také podezřelé. Na jednu stranu vozu nevadí náraz do dubu, ale stačí několik výstřelů a vozidlo začne hořet.
Na True Crime je jasně vidět, že se jedná o konverzi konzolové hry. Místy vás nemile překvapí špatná kamera, ovládání není možné pořádně předefinovat na aspoň trochu použitelné nastavení a grafický vzhled také nikoho neposadí na zadek, neboť působí trochu zastarale. Příběh je kvalitní, stejně jako pár dalších vlastností, ale osobně se mi příliš nezamlouvá to, že hra mixuje tolik rozličných herních žánrů. Autoři by si měli uvědomit, že někdy méně znamená více. Pokud se už nemůžete dočkat pokračování GTA: San Andreas, sáhněte raději do poličky pro osvědčené GTA: Vice City, které je podle našeho názoru ve většině ohledů lepší než True Crime.